mluvit o školce s kamarádem/známým dítěte, které do školky chodí rád/a
vyprávění rodičů o tom, jak chodili do školky
mluvit o výhodách školky – noví kamarádi, nové hry, zábava, písničky, básničky
říct dětem, proč bude do školky chodit (např. protože maminka musí jít do práce a rodiče se rozhodli, že ve školce bude mít dítě nejlepší péči; některé děti přijímají argument, že maminka chodí do práce, tatínek chodí
do práce a dítě má tedy také svou práci, tj. Školku :)
seznámení dítěte se školkou – prohlédne si třídu, hračky, krátký kontakt s budoucí vychovatelkou a dětmi, domluvení plánu dne z předškolních zvyků
společný nákup např. bačkůrky/batůžek do školky
trénink samoobsluhy! Doposud to bylo tak, že matka znala potřeby dítěte lépe než ono samo, reagovala nejen na jeho slova, ale i na jeho gesta. V nové situaci má dítě často problém vyjádřit své potřeby, proto je
důležité, aby to umělo (a alespoň umělo poprosit, aby je mohlo uspokojit). Samostatné děti se adaptují daleko snadněji než děti závislé na rodičích.
Řekněte dítěti, kdy a kdo pro něho přijde, ujistěmt je o své lásce a o tom, že ve školce nezůstane do noci, ale že ho určitě vyzvednete.
Rozlučte se s dítětem už na chodbě. To umožní bez svědků se obejmout a dát si pusinku. Rozloučení na chodbě je důležité i pro ostatní děti, které už jsou samy ve třídě.
Přijďte pro dítě přesně a dejte mu v prvních dnech malý dárek při příležitosti, že se stal školáčkem.
Pochvalte dítě za jeho schopnost a dovednost sám si poradit v každé situaci. Motivujte a chvalte jeho/její snahy být samostatným.
Děti ještě často neumějí vyjádřit emoce smutku z odloučení, strachu z nového prostředí, nervozit z nových podnětůy, aj.nepohodlí jinak než pláčem. Je to emoce se kterou je potřeba dítě naučit pracovat. Vysvětlete, že i Vy se
občas bojíte a co Vám pomáhá.
Pokud dítě hodně plakalo, řekněte mu, že všichni lidé jsou trochu nervózní z toho dělat něco poprvé a bojí se toho, ale po několika dnech se cítí jistě – a tak to bude i s ním.
Zvládla jsem to - tipy rodičů
První měsíc jsem dítě vyzvedávala hned po obědě.
Neodtrhávala jsem dítě od sebe násilím, ale a klidně jsem mu vše vysvětlovala.
Prosila jsem paní učitelku, aby mu na začátku dne dala zajímavou hračku, knížku atp.
Zpočátku jsem dítěti dovolovala si s sebou do školky brát vlastní hračky. Teprve až se nějaká ztratila, byla to příležitost k vysvětlení, že vlastní hračky se do školky neberou.
Nikdy jsem se nechodila do školky koukat na to, co tam mé děti dělají.
Snažili jsme se hodně mluvit o tom, co se ve školce dělo, přičemž jsem vždycky vyjadřovala svůj obdiv: „Jé, vy se v té školce máte tak dobře!”
Vždy je potřeba dodržovat sliby!
Co by rodiče dělat neměli
školkou dítě strašit („Jen počkej, však tě paní učitelka ve školce pořádku naučí!”)
nahlížet po rozloučení do třídy pro kontrolu, jestli si dítě hraje
vzdávat se! Vzrušovat se jeho slzami dupáním své ratolesti, projevovat své pocity nervozity, zneklidnění nebo podráždění - ZUSTAŇTE KLIDNÍ !
mluvit s vychovatelkou v přítomnosti dítěte o jeho chování, zvláště pak o tom negativním
prosit vychovatelku o to, aby dítě od ní „odtrhla” a vzala dítě do třídy
Tato webová stránka používá cookies ke zlepšení prohlížení webu a poskytování dalších funkcí. zásady používání
